Vždycky, když odcházím uprostřed noci z hvězdárny, jdu jen a jen po paměti, protože tady na cestách je opravdu tma. První kořen, druhý kořen, větví do hlavy, přechod na dlažbu … Tentokrát to ale bylo jiné. Viděl jsem na cestu a mohl jít rychle. Napadl totiž sníh a jeho schopnost odrazivosti je 90 %. Připadlo mi to praktické – žádná lampa v okolí a přesto vidím na cestu, využívám vlastně cizí světlo 🙂 vysvícené kilometry daleko.
Když jsem sešel do městečka, právě odbíjela půlnoc. Byl to ale podivný pohled. Něco nesedělo. Několik desítek pouličních lamp svítilo naplno a nikomu. Byl jsem tam v tu chvíli jediný. Světlo od nich se odráželo od sněhem pokryté země a ta oranžová záře všude kolem působila jako svítání. Uprostřed noci. Zašel jsem domů, zatáhl závěsy a usínal s myšlenkou na zajíce, srnky, divočáky, sojky … kterých tu je kolem spousta, jestli mají taky závěsy. A přitom stačilo pár lamp pozhasínat nebo jejich světlo ztlumit.

Pavel Suchan, únor 2021. Foto: Jan Kondziolka