Vzniká norma pro omezení světelného znečištění

Světlo směřující do přírody, rušivé světlo do oken domů, oslnění, světelné znečištění … tyto pojmy a situace jsou stále nedostatečně řešeny v rámci současných ČSN a EN. To se koncem roku 2021 změní. Už podruhé se sešli členové Technické normalizační komise – z oborů fyziologie živočichů i člověka, botaniky, ochrany přírody, astronomie, krajinného rázu, dopravy a světelné techniky. Česká státní norma bude volně vycházet z rakouské technické normy z roku 2016. A bude oporou pro nový Stavební zákon, kde bude světelné znečištění již zakotveno. Stavební úřady se tak konečně budou mít o co opřít.

Technickou normalizační komisi zřídila na popud Ministerstva životního prostředí Česká agentura pro standardizaci, předsedou komise „Světelné znečištění“ je renomovaný světelný technik Ing. Petr Žák.

Úkolem je vytvoření normativního dokumentu pro omezení rušivých účinků umělého osvětlení. TNK tvoří dvě skupiny členů. První skupina je tvořena lidmi, kteří zastupují obory zasažené rušivými účinky umělého osvětlení. Jde o vlivy na faunu, flóru a člověka, vliv na astronomická pozorování, dopravní bezpečnost, na vzhled veřejných prostranství a na krajinný ráz. Druhou skupinu tvoří technici z oblasti světelné techniky, jejichž úkolem bude převedení požadavků na omezení rušivých účinků umělého osvětlení do technických požadavků na osvětlení a osvětlovací soustavy do připravované normy a vlastní návrh normy.

Problematika světelného znečištění je součástí Strategických dokumentů Ministerstva životního prostředí pro období 2020 – 2030. Světlo je společně s hlukem specifikováno jako jeden z potenciálních rušivých vlivů v rámci nově připravovaného Stavebního zákona. Tento zákon byl schválen na vládní úrovni a čeká se na schválení v Parlamentu. V současné době se již pracuje na prováděcích vyhláškách k nově připravovanému Stavebnímu zákonu a tyto vyhlášky potřebují technický předpis (technickou normu), na který se bude možné při řešení této problematiky odvolat.

Když o půlnoci svítá

Vždycky, když odcházím uprostřed noci z hvězdárny, jdu jen a jen po paměti, protože tady na cestách je opravdu tma. První kořen, druhý kořen, větví do hlavy, přechod na dlažbu … Tentokrát to ale bylo jiné. Viděl jsem na cestu a mohl jít rychle. Napadl totiž sníh a jeho schopnost odrazivosti je 90 %. Připadlo mi to praktické – žádná lampa v okolí a přesto vidím na cestu, využívám vlastně cizí světlo 🙂 vysvícené kilometry daleko.
Když jsem sešel do městečka, právě odbíjela půlnoc. Byl to ale podivný pohled. Něco nesedělo. Několik desítek pouličních lamp svítilo naplno a nikomu. Byl jsem tam v tu chvíli jediný. Světlo od nich se odráželo od sněhem pokryté země a ta oranžová záře všude kolem působila jako svítání. Uprostřed noci. Zašel jsem domů, zatáhl závěsy a usínal s myšlenkou na zajíce, srnky, divočáky, sojky … kterých tu je kolem spousta, jestli mají taky závěsy. A přitom stačilo pár lamp pozhasínat nebo jejich světlo ztlumit.

Pavel Suchan, únor 2021. Foto: Jan Kondziolka