Osvětlení je obvykle instalováno za účelem osvětlení komunikace, určitého prostranství nebo objektu. V naprosté většině případů však část světla dopadá i do míst, která být osvětlená nemusí, anebo vyloženě nemají. Kromě silnic svítíme i do ložnic obyvatel přilehlých domů, kromě kostela svítíme i na oblohu, podobných případů bychom našli mnoho.

Často je použito osvětlení technicky nevhodné, zbytečně silné, zastaralé nebo málo účinné. Naplno svítíme i pozdě v noci, kdy po ulicích nikdo nechodí. To všechno vede ke zbytečnému plýtvání elektrickou energií a v případě veřejného osvětlení i k plýtvání obecními penězi, které by mohly být lépe využity jinde. Do budoucna přitom nelze počítat s poklesem cen energií — ba právě naopak. Současná technika přitom umožňuje navrhnout a realizovat kvalitní a přitom šetrné osvětlení — využívejme toho!

Veřejné osvětlení představuje největší zdroj umělého světla ve venkovním prostředí
Veřejné osvětlení představuje největší zdroj umělého světla ve venkovním prostředí. Foto: Jakub Toman

V České republice je v rámci veřejného osvětlení provozováno více než 1,3 milionu světelných míst, jejichž celková spotřeba elektrické energie je zhruba 700 GWh za rok. Při ceně blížící se 3Kč/kWh činí náklady na provoz veřejného osvětlení asi 2 miliardy korun ročně – téměř veškeré veřejné osvětlení je přitom financováno z rozpočtů měst a obcí. Značná část veřejného osvětlení je přitom zastaralá, na hranici, nebo dokonce za hranicí své životnosti. Mnoho obcí však nemá ani základní přehled o stavu svého veřejného osvětlení a jeho provoz a údržbu zajišťují způsobem, který rozhodne nelze označit za hospodárný. Mnohdy se dá zdařilou rekonstrukcí veřejného osvětlení ušetřit až 3/4 provozních nákladů!

Často se lze setkat s tím, že svítidla pro veřejné osvětlení jsou vybírána podle svého vzhledu, bez ohledu na to, jestli jsou pro danou aplikaci vhodná či nikoliv. K tomu bohužel přispívají svojí neznalostí architekti a projektanti i obchodníci a dodavatelé světelné techniky, jejichž prvořadou snahou je prodat svůj výrobek. Typickým příkladem je stále velmi rozšířené používaní svítidel typu koule či válec. Tato svítidla se vyznačují špatným směrováním světla a jejich použití pro běžné osvětlení komunikací je krajně nevhodné. Většina vyzářeného světla bez užitku uniká mimo osvětlovanou oblast a velká část směřuje přímo do nebe. Nejenže je takové osvětlení velmi nehospodárné, ale zároveň je exemplárním zdrojem světelného znečištění. Proč bychom měli platit za svícení do nebe?

Oblíbená svítidla tvaru koule se vyznačují mimořádně špatným využitím světla
Oblíbená svítidla tvaru koule se vyznačují mimořádně špatným využitím světla, velká část směřuje přímo do nebe. Foto: webkamera Humlnet.cz

Významných úspor je možné dosáhnout i pomocí regulace osvětlení v průběhu noci. Je zřejmé, že v pozdních nočních hodinách kdy je minimální provoz a po ulicích téměř nikdo nechodí, není nutné svítit stejně intenzivně jako v podvečerní dopravní špičce. Některé obce ve snaze ušetřit osvětlení v některých místech zcela vypínají. Takové řešení je však vhodné pouze tam, kde je v nočních hodinách opravdu minimální pohyb obyvatel, kterým by osvětlení sloužilo, tedy zejména na venkově mimo frekventované silniční tahy. Ve většině případů je však možné přistoupit ke ztlumení osvětlení. Příslušná technická řešení existují a jsou dobře dostupná.

Mnoho měst a obcí využívá i dekorativní osvětlení a nasvěcuje významné objekty na svém území. Bohužel, ani zde nejsou vzácností případy zjevného plýtvání v důsledku výběru nevhodných svítidel, jejich nevhodné instalace a zbytečného svícení po celou noc. Často většina světla zcela míjí svůj cíl a kromě samotné budovy je zbytečně osvětlené také široké okolí. Rovněž intenzita osvětlení bývá v některých případech zbytečně vysoká. Je bohužel spíše pravidlem než výjimkou, že takové dekorativní osvětlení bývá v provozu po celou noc, i když jsou ulice liduprázdné a není nikdo, kdo by takové nasvícení obdivoval. Věru není mnoho důvodů, proč (a pro koho) by měl být vesnický kostelík osvětlený i ve dvě ráno. Ke zhasínání architektonického osvětlení v pozdních nočních hodinách přistupují i velké metropole (např. v Praze je osvětlení Pražského hradu vypínáno v 1:00), aniž by to jakkoliv snižovalo jejich kouzlo a atraktivitu.

Architektonické osvětlení může představovat významný zdroj světelného znečištění
Architektonické osvětlení může představovat významný zdroj světelného znečištění, zejména je-li provedeno amatérsky a bez ohledu na okolní prostředí. Někdy se svítí doslova „pánubohu do oken“. Foto: Jan Kondziolka

Možné úspory se ovšem zdaleka netýkají jen veřejného osvětlení. Zejména velká obchodní centra mohou uspořit nemalé částky tím, že po zavírací době zhasnou dále nepotřebné osvětlení. Soukromé subjekty se v tomto ohledu většinou chovají ekonomičtěji než obce a tuto chvályhodnou praxi si již přisvojily. Přesto se stále lze setkat s případy zcela prázdných parkovišť před nákupními zónami, kde se naplno svítí celou noc. Podobně pochybný je i ekonomický přínos obřích reklamních poutačů a billboardů, zářících během celé noci. Množství lidí, které by mohly oslovit je zcela minimální a ti, kteří se v pozdních hodinách venku pohybují, mívají většinou zcela jiné starosti. Tato reklamní zařízení ovšem představují významný zdroj světelného znečištění.

Česká republika patří k zemím s největší koncentrací billboardů, z nichž je mnoho nasvícených po celou noc
Česká republika patří k zemím s největší koncentrací billboardů, z nichž je mnoho nasvícených po celou noc. Jaký má smysl reklama, na kterou se nikdo nedívá? Taková zátěž nočního prostředí je zcela zbytečná. Foto: Michal Bareš

Veřejné osvětlení a viditelnost noční oblohy jsou ze své podstaty v ekonomickém pojetí veřejným statkem, tj. jejich spotřeba neovlivňuje spotřebu jiného uživatele. Samotná finanční hodnota nočního nebe je nevyčíslitelná, podobně jako hodnota Slunce či gravitace. Obdobně obtížně hodnotitelné jsou škodlivé dopady světelného znečištění na lidské zdraví, ekosystémové služby či biodiverzitu.[1] Všechny tyto důsledky lze posuzovat jako negativní externality

Lépe se dají vyhodnotit přímé finanční náklady na spotřebu energie nevyužitého světla (wasted light). Celosvětově jde zhruba 20 % světové energie na osvětlení, v EU činí tento podíl 15,4 %. Venkovní osvětlení tvoří v EU zhruba 21 % osvětlení podle spotřeby energie, která na obyvatele činí 200 kWh ročně (též pro venkovní osvětlení).[2] Náklady na nevyužitou energii v Evropě jsou odhadovány na 5,2 mld. Euro ročně (140,4 mld. Kč), přičemž v poměru k počtu obyvatel tato částka pro ČR činí asi 2 miliardy Kč.[3] Mnoho obcí volí snižování hladin osvětlení či jeho úplné vypínání v pozdních nočních hodinách jako metodu ke snížení výdajů obecního rozpočtu. Toto bývá aplikováno i na osvětlení památek (např. osvětlení Pražského hradu, které je po půlnoci zhasínáno) a soukromé osvětlení (reklamní plochy). S přechodem na účinnější a lépe směrovatelná a regulovatelná LED svítidla se očekává jak celková redukce nákladů na energie, tak pokles poměru nevyužité energie, čímž se umenší jeden z negativních aspektů světelného znečištění. Vzhledem k výraznějšímu vlivu modré části světelného spektra LED lze ovšem předpokládat nárůst ostatních výše jmenovaných externalit a nákladů na ně.

Zdroje

[1] Terrel Gallaway, “The Value of the Night Sky“, v Urban lighting, light pollution, and society (New York: Routledge, 2015), str. 267-283.
[2] Martin Held and Franz Hölker and Beate Jessel, Schutz der Nacht – Lichtverschmutzung, Biodiversität und Nachtlandschaft (Bonn: BfN Bundesamt für Naturschutz, 2013).
[3] Martin Morgan-Taylor, “Regulationg Light Pollution in Europe: Legal Challenges and Ways Forward“, v Urban lighting, light pollution, and society (New York: Routledge, 2015), str. 159-176.


Sdílet tento článek

  • Facebook
  • Google Plus
  • Twitter
  • LinkedIn
  • Tumblr
  • Pinterest