Jedním z hlavních důvodů (ne-li tím úplně nejdůležitějším) používání umělého venkovního osvětlení je bezpečnost. Jde o bezpečnost z hlediska dopravního – lidé potřebují vidět kudy jdou či jedou, jestli se na cestě nenacházejí nějaké překážky a jestli nehrozí kolize s někým jiným. Ale jde také o bezpečnost z hlediska kriminality – všeobecně se předpokládá, že osvětlení působí preventivně, tedy že pomáhá předcházet nekalé činnosti. Když už k nějakému nezákonnému jednání dojde, mělo by napomoci pachatele spatřit, dopadnout a usvědčit. V praxi ovšem situace není daleka tak jasná, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Přiměřené, dobře navržené a kvalitně provedené venkovní osvětlení vskutku nemalou měrou přispívá k bezpečnosti provozu a pohybu po nočních ulicích. Motoristům a cyklistům pomáhá vyrovnávat jasové rozdíly (světlomety protijedoucího automobilu oslňují méně v osvětleném prostředí, než v prostředí zcela tmavém), umožňuje lepší orientaci a především odhaluje neosvětlené (a tím pádem i velmi zranitelné) účastníky provozu i nejrůznější překážky. Chodcům pak umožňuje bezpečnější pohyb a menší riziko toho, že si zvrtnou kotník ve výmolu či šlápnou do nevábné hromádky. Bohužel, zdaleka ne vždy bývá osvětlení přiměřené, dobře navržené a správně nainstalované. Problém nastává, pokud je osvětlení nerovnoměrné, neboť střídání světlých a tmavých míst klade velké nároky na adaptaci našeho zraku a zejména starší osoby mohou mít vážné potíže. Při přechodu z osvětlené do tmavé oblasti trvá určitou dobu, než se oči přizpůsobí nižší úrovni osvětlení a během této doby značně vzrůstá riziko, že na cestě něco nebo někoho přehlédneme. Takové nevyhovující osvětlení je bezpečnější vůbec neprovozovat. S tímto neradostným stavem se lze často setkat především v menších obcích, kde je veřejné osvětlení ve velmi špatném stavu, ve větších městech bývá situace obvykle lepší (i když ani zde není problém na velmi nerovnoměrné osvětlení narazit).

Nerovnoměrné osvětlení vytvářející náhlé přechody mezi světlými a tmavými místy představuje velkou zátěž pro náš zrak
Nerovnoměrné osvětlení vytvářející náhlé přechody mezi světlými a tmavými místy představuje velkou zátěž pro náš zrak a ohrožuje bezpečnost provozu. Foto: Jan Kondziolka

Dalším, a možná ještě nebezpečnějším fenoménem je oslnění. K oslnění dochází, pokud se díváme na silný zdroj světla, jehož jas je podstatně vyšší než okolní prostředí. Typickým příkladem je zapadající Slunce nebo protijedoucí automobil se zapnutými dálkovými světly. Pokud jsme oslněni, naše oči nedokáží v krajním případě vnímat kromě dominantního zdroje světla prakticky nic jiného, což je situace nanejvýš nebezpečná. Situace nemusí být až takto extrémní, ale každé omezení schopnosti vidět okolí kvůli oslnění představuje riziko. Zdrojem oslnění bývají nasvícené nebo LED billboardy, nevhodně zvolené a nainstalované světlomety reklamního a architektonického osvětlení a často také osvětlení nejrůznějších logistických a průmyslových areálů v blízkosti silnic a dálnic. Takové osvětlení rovněž odvádí pozornost řidičů, čímž vzniká prostor pro další rizikové situace. Bohužel se lze často setkat i s případy, kdy oslňuje veřejné osvětlení. Příčinou bývá neodborná instalace, případně výběr nevhodných svítidel, která místo toho aby svítila především dolů na zem, svítí kolemjdoucím přímo do očí.

Silný halogenidový světlomet na budově firmy ozařuje zcela prázdné parkoviště
Silný halogenidový světlomet na budově firmy ozařuje zcela prázdné parkoviště a nepříjemně oslňuje řidiče jedoucí po vedlejší silnici. Vchod do budovy (přímo pod reflektorem) je naproti tomu v hlubokém stínu. Šance pro zloděje? Foto: Michal Bareš

Člověk je především denní tvor a proto má světlo rád, tmy se podvědomě bojíme a se intuitivně se jí vyhýbáme. Je to přirozená reakce z dob, kdy byl člověk v přírodě vystaven nebezpečí ze strany divokých zvířat. V noci se cítíme nejistí a zranitelní, ne nadarmo se horory odehrávají v přítmí a pohádky a báje překypují příšerami ožívajícími v noci. Rovněž sousloví „být ošklivý jak noc“ nebo „doba temna“ mají původ v podvědomém strachu z tmavé části dne. Civilizovaný člověk samozřejmě na příšery a zlé duchy nevěří, nicméně podvědomý strach strach ze tmy v něm přetrvává. V dnešní době jsme proto své obavy vtělili do násilníků a zlodějů, kteří se skrývají pod rouškou noci. Umělé osvětlení nám dává pocit bezpečí a automaticky očekáváme, že pokud se někde svítí, budou se tomu místu kriminální živly vyhýbat (tak jako se kdysi dávno šelmy a temné síly vyhýbaly ohni našich předků). Takové očekávání je ovšem nepodložené – ve skutečnosti neexistuje žádný ověřený a průkazný vztah mezi přítomností osvětlení a kriminalitou.

Osvětlení nedělá z opuštěného parku pozdě v noci automaticky bezpečné místo
Osvětlení nedělá z opuštěného parku pozdě v noci automaticky bezpečné místo. Foto: Jan Kondziolka

Existují průzkumy a studie, z nichž některé vyvozují, že osvětlení kriminalitu snižuje, zatímco jiné dospívají k závěrům přesně opačným (osvětlení kriminalitu zvyšuje). Faktem je, že většina trestných činů se podle dostupných údajů odehrává ve dne a ve velkých městech, která jsou velmi dobře vybavena veřejným osvětlením. Bylo by proto chybou domnívat se a spoléhat na to, že osvětlení samo o sobě řeší problémy se zločinem. Může ke zvýšení bezpečí přispívat – pokud je na místě ostraha nebo svědci, kterým by osvětlení pomohlo spatřit případného pachatele. Pokud ovšem na daném místě není kromě pachatele nikdo další, jediný komu osvětlení pomáhá je paradoxně právě kriminálník. Nepodléhejte falešné iluzi, že v liduprázdném, ale osvětleném parku či ulici nemůže dojít k nepříjemnosti.

Naopak mohou nastat situace, kdy nevhodné osvětlení pomáhá pachateli skrýt se před zraky případných svědků a tím působí přesně opačně, než je jeho účel. Jedná se opět o problém nerovnoměrného osvětlení (tedy přítomnost světlých a tmavých míst v těsném sousedství) a oslnění (které ztěžuje vidět cokoliv jiného kromě samotného zdroje světla). Zde nejčastěji selhává přímo tzv. bezpečnostní osvětlení. Aby dobře plnilo svůj účel, mělo by osvětlovat pouze určený prostor, a nemělo by oslňovat. Bohužel, častá forma „bezpečnostního“ osvětlení je silný světlomet umístěný nízko nad zemí, namířený vodorovným směrem – aby dosvítil co nejdál. Takové osvětlení je ovšem oslňující, vytváří hluboké dlouhé stíny a navíc značná část světla bez užitku uniká do okolí, které může obtěžovat. Co se děje v blízkosti samotného reflektoru přitom zůstává zrakům případných svědků kvůli stínům a oslnění skryto.

—-

Proti regulaci umělého osvětlení v noci bývá argumentováno možným snížením bezpečnosti v souvislosti s kriminalitou a dopravní nehodovostí. Noční osvětlení je používáno jako jedna ze složek prevence kriminality u veřejných a soukromých prostor; potenciální pachatel může být odrazen vyšší pravděpodobností spatření či identifikace při činu. Vyšší hladiny osvětlení mohou ovšem pomáhat i pachatelům, kteří nemusí používat vlastní osvětlení, mohou si lépe prohlédnout místo činu či vytipovat oběť. Některé parametry nevhodně provedeného osvětlení, např. ostré přechody mezi světlem a stínem, oslnění apod., bezpečnost přímo snižují. Pokud jde o kriminalitu, chodci se při větším množství světla cítí bezpečněji, skutečný vztah mezi vyšší intenzitou osvětlení a vyšším bezpečím však nebyl současnými studiemi potvrzen.[6, 5, 4] Studie Oddělení prevence kriminality Vlády UK z roku 1991 nenašla vliv zlepšení osvětlení na úroveň kriminality.[3] V průzkumu od Steinbach et al. z 62 lokalit Anglie a Walesu nebyla nalezena spojitost mezi mírou nehodovosti a kriminality a tím, zda bylo veřejné osvětlení po část noci zhasnuto, ztlumeno či zcela nepoužíváno.[7] Welsh a Farrington analýzou několika desítek lokalit v USA a UK poukázali na souvislost mezi “vylepšeným pouličním osvětlením” a snížením kriminality, přičemž pozitivní vliv osvětlení byl vyšší u případů v UK oproti případům z USA.[8]

Účelem osvětlení komunikací je zvýšit viditelnost neosvětlených prvků (např. chodců a zvěře), snížit nároky na zrak řidičů a přispět tak k bezpečnějšímu provozu. Zejména u nočního provozu je mnoho specifik a faktorů, které je třeba při analýze vzít v úvahu (rozdílná intenzita provozu podle ročního období, nižší počet najetých kilometrů, únava řidiče, vyšší počet řidičů a chodců pod vlivem alkoholu a omamných látek, různorodá kvalita osvětlení), tudíž podíl vlivu veřejného osvětlení na bezpečnost provozu je obtížné přesně určit. Bezpečnost provozu může dále ovlivňovat i jiné osvětlení v zorném poli řidiče, např. reklamní plochy a další soukromé osvětlení. Podle studií z 50. let provedených v UK, měla přítomnost VO za následek snížení noční nehodovosti až o 30 %. Díky zlepšujícím se parametrům aut (zejména světlometů) a stavu komunikací se ovšem podíl veřejného osvětlení na bezpečnosti silničního provozu snížil. Britská Highways Agency v roce 2008 určila, že osvětlení dálnic mezi sjezdy snižuje nehodovost o 10 % se závěrem, že tento pozitivní vliv není ospravedlnitelný vzhledem k nákladům.[1] Statistika nehod v Berlíně mezi roky 2006 a 2008 neukázala spojitost mezi počtem nehod s ublížením na zdraví a intenzitou osvětlení místa nehody.[2]

Zdroje

[1] Artificial Light in the Environment (, 2009).
[2] Stadtbild Berlin: Lichtkonzept Handbuch” (2015).
[3] Atkins, S and Husain, S and Storey, A, “The Influence of Street Lighting on Crime and Fear of Crime“, Crime Prevention Unit Paper No. 28 (1991).
[4] Martin Morgan-Taylor, “Regulationg Light Pollution in Europe: Legal Challenges and Ways Forward“, v Urban lighting, light pollution, and society (New York: Routledge, 2015), str. 159-176.
[5] Kohei Narisada and Duco Schreuder, Light pollution handbook (Dordrecht: Springer, 2004).
[6] Pena-Garcia, A. and Hurtado, A. and Aguilar-Luzan, M.C., “Impact of public lighting on pedestrians’ perception of safety and well-being“, Safety Science 78 (2015).
[7]Steinbach, Rebecca and Perkins, Chloe and Tompson, Lisa and Johnson, Shane and Armstrong, Ben and Green, Judith and Grundy, C…, “The effect of reduced street lighting on road casualties and crime in England and Wales: controlled interrupted time seri…“, Journal of Epidemiology and Community Health (2015).
[8] Welsh, P and Farrington, D, “Effects of improved street lighting on crime“, (2008).


Sdílet tento článek

  • Facebook
  • Google Plus
  • Twitter
  • LinkedIn
  • Tumblr
  • Pinterest